Běh Opárenským údolím
Startovní čísla jsme si vyzvedli hned ve dvě hodiny, sedli do auta a vyrazili k Penzionu Oráč, kde jsme zaparkovali auto, nahodili zbytky svršků v podobě rukavic a šátků a začalo to. Rozklusali jsme se přímo po trase závodu, ale opačným směrem, tudíž neustále klesavých 5,5 km. Do Lovosic jsme přiběhli něco málo přes půl hodinky později a do startu zbývalo asi čtvrt hodinky. Rychle jsme skočili domů, odhodili bundy a zbytečnosti, vykonali potřebné potřeby a na start přišli úplně včas. Netrvalo ani půl minuty a bylo odstartováno, teda poznalo se to spíše podle toho, že se masa běžců vydala vpřed, slyšet to moc nebylo. Běželo se asi necelé dva kiláčky po asfaltu, potom se povrch změnil ve zpevněnou lesní cestu, místy však namrzlou, bylo třeba dávat si velký pozor. 
První kilometry utekly a cítil jsem se skvěle. Stále někdo přede mnou, jiný za mnou. Kolem sebe krásně živo. Za chvilku jsem doběhl Ondru Pšeničku, který vypadal dosti znaveně. Křikl jsem na něj, ať maká a drží se, že to zvládne. To mu asi dost přidalo, nakoplo ho nebo jak se vyjádřit a držel se mě jak klíště pěkně dlouhou dobu. Běžel jsem hezky a na pohodu, klíště se mě pustilo asi 300 metrů před cílem a vyrazilo snad i nadzvukovou rychlostí k cíli. Byla to pěkná podívaná, neboť mu šel po krku ještě jeden soupeř. Já proťal cílovku v čase 23:13 a neoficiálně 16. místo celkově. Trochu jsem se vydýchal, odevzdal číslo a šel povzbudit Simču, která už měla ten nejhorší krpál v nohách a s ladnou elegancí si to šlapala do cíle. Povzbudil jsem ji a běžel s potleskem vedle ní. Simča to zvládla za 25:20 a byla nějak moc v pohodě, měla do toho asi dát víc. Potom jsme hned vyrazili naproti Blance Černochové, která se ke konci malinko trápila a nevzdala to. Proběhla cílem v novém osobním rekordu na této trati, tedy podle mých informací a nakonec byla spokojená. Poté následovalo občerstvení v podobě párků a čaje.
Příjemné posezení v útulném penzionu s bezva obsluhou jsem po krátké chvíli musel opustit, neboť jsem si musel odskočit. Simču jsem tu nechal a vrátil se asi za hodinku a půl, ale to už bylo po vyhlášení výsledků, takže jsme se jen rozloučili s ostatními a odjeli domů. Takže kdo chcete zkusit Opárno, neváhejte, příští rok je tu další šance se zúčastnit! A kdo se bojí vzdálenosti 7km, nemusíte, trať má 5,5 km...