Slánské běhy
Ani jsme si skoro nevšimli, že je za námi další týden a sobota se přiblížila, čeká nás další závod. Tentokráte jsou to Slánské běhy konané jak jinak v královském městě Slaný. Doma jsme řádně koukali do mapy kam se vydat a hurá na cestu. Nic nejde tak lehko jak vypadá. Přijeli jsme do Slaného, ovšem naše vysněná cesta se nekonala dle našich představ díky uzavírce silnice, která tu byla. Snažíme se to objet, ale místo toho jsme si udělali akorát tak prohlídku náměstí, které jsme obkroužili. Vydali jsme se tedy o kousíček jinou cestou a po chvíli dorazili na místo určení. Zaparkovali jsme, vystoupili a raději se zeptali kolemjdoucího zda tu jsme opravdu správně. Pán nás ujistil, že ne, je to o kousek dále, ale rozhodli jsme se, že tu necháme auto zaparkované a dále půjdeme raději pěšky. Zaregistrovali jsme se a valili pro věci do auta. Pak následovalo převléknutí se do běžeckého oblečku a opravdu krátké zahřátí. Také proběhlo dosti pozdravů s přáteli. Zjistil jsem, že jsem si vzal krátké maratonky místo s dlouhou nohavičkou a botky jsem měl vyloženě silniční. Přesunuli jsme se na start, cestou si převazuji botu a stavím se k Simče a Janě na start. Holky si tu pochválily šátky a bylo odstartováno.
Běžel jsem do čtvrtého kilometru s vedoucím balíkem, ale pro jistotu jsem po chvilce malinko zvolnil. Přece jen 
máme před sebou ještě několik kiláků tak by bylo dobré v tomto celkem dosti zvlněném závodě trochu rozložit síly. Trať se vlnila sem a tam, krásně se běželo, ovšem kámen úrazu přišel ve chvíli kdy se seběhlo z ne mnou moc milovaného asfaltu do blátíčka a kamínků. Takový povrch mám rád, ale po několika metrech v botách, které jsem obul jsem se chtěl ihned vrátit na asfalt. Smekalo to na rovince, z kopce i do kopce, nedalo se pořádně běžet. Snad to nebude trvat dlouho, ať využiji ty ušetřené síly. V bahně a mokré trávě mě stálo hodně času a úsilí abych vůbec běžel a ustál takový povrch. Litoval jsem toho, že jsem si nevzal jiné botky. Takový terén byl asi dva kilometry a přede mně se dostali asi tři běžci, kteří by mi jinak koukali na záda. Poslední kilometr se to pelášilo do cíle nádherně, bylo to dolů a trať korigovali 
policisté. Poslední zatáčka a rovinka přímo k čáře, která ukončila vyběhnutí. Za potlesku a zvuku vuvuzely jsem proběhl v čase 49:16, což stačilo asi na osmé místo v kategorii. Z trenek jsem byl pořádně odřený. Čtyři minuty za mnou se do cíle přiřítila i Jana, potom Gabča a v závěsu i Simča. Zvládla to krásně týden po maratonu, čas 55:21. Simča skončila ve své kategorii na druhém místě, musí na sebe být pyšná. Ihned po doběhu jsme se šli vyklusat, poznali jsme alespoň areál zdejší nemocnice, a to dokonce dvakrát. Zapomněli jsme si ručník, což nás zachránilo před studenou sprchou. Zázemí měli pořadatelé v budově zdejšího gymnázia. Pro mě celkem dobrý tempový trénink a poznání okolí města Slaný. Po vyhlášení výsledků a losování tomboly odcházíme do auta a s dobrým pocitem odjíždíme dát vanu s horkou vodou a hlavně do sebe naházet vynikající rajskou omáčku!
