Rychnovský marathon 2015
Opět se sešel rok s rokem a máme tu poslední srpnovou neděli, kdy se tradičně koná krásný maratónek v Rychnově nad Kněžnou. Tentokráte jsem se na místo startu přiblížil autobusy a zbytek dokodrcal pěšky. S blížícím se časem startu sílilo i sluníčko, které už po ránu nesnesitelně topilo. Pozdravil jsem se s několika známými a šel si vyzvednout startovní číslo. Potom nastal každoroční problém poshánět nějaké ty sichrhajzky a pořádně jimi upevnit tu trojku na hruď. Naštěstí se našel sponzor, který měl u sebe celou pixlu špendlíků tak bylo vyhráno. Před startem jsme rychle prohodili několik slov s ostatními běžci, netrvalo dlouho a zaznělo písknutí, které oznámilo start závodu. A to jak na 1/2 tak celý maraton.
První dva kilometry se mi zdálo, že jsem rozběhl nějako rychle, proto jsem raději začal zpomalovat na nějaké rozumné, jak bych to jen nazval, tempo, které by mi v tom horku dovolilo dokončit. Běželo se celkem prima, ve stoupání na Javornici jsem chvilku běžel s Marcelou Rambovou, o které jsem si myslel, že se vydala na půlmaraton, soudě podle jejího tempa. Při seběhu do Javornice, kde byla další občerstvovačka jsem se dostatečně zásobil tekutinou, polil se a běžel dále na Slatinu nad Zdobnicí. Tady jsem většinou míval krizi, ale letos mě to nijak nepostihlo. Jediné co bylo opravdu dosti nemilé byl vítr, který funěl přímo proti mně. Ale co, každý to máme stejné, řekl jsem si a pokračoval dál, taky mě napadlo, že mě aspoň malinko ochladí, ale slunce mělo výdrž, bylo před polednem, takže jsem si začal připadat jako rozžhavené dvacka. Běžel jsem od občerstvovačky k občerstvovačce, která mi připadala a také tak posloužila jako oáza uprostřed nekonečné pouště. Teď se doklopýtat do Rokytnice, pak už jen Nebeská Rybná a poslední kopec přede mnou. No, vše se splnilo a nakonec jsem běžel, chvílemi jsem si však připadal, že sebou někde seknu a už nevstanu. Na Nebeské Rybné jsem se potkal s Vlastou Dvořáčkem a řekl si, že to doběhnu s ním, bude to asi lepší než se lopotit na tomto posledním úseku sám, seběhli jsme dolů z kopce, chvílemi prohodili několik slov a pokračovali k cíli. Když jsme probíhali obcí Souvlastní, sedělo zde pod slunečníkem u hospůdky několik lidiček a lákali nás na vychlazený zlatavý mok. Nezbývalo než odolat a pokračovat dále. Po chvilce jsme se dostali na poslední, asi nejhorší úsek celé trati, stoupání na Hlásku. Jedinou výhodou bylo, že aspoň tady byl trochu stín. U Kovárny jsme se napili, chrstli na sebe trochu vody a stoupali a stoupali až nad Hlásku. Tady jsem malinko natáhl krok a běžel jak to jen šlo. Ono to teda šlo hůř a hůř, protože tady nebylo kousek stínu. Chvílemi jsem si připadal, že mi chytnou vlasy na hlavě a tělo se tak přehřeje, že se zadře a nebude chtít dál. Kupodivu jsem to vydržel až na poslední občerstvovací stanici. Teď to už není daleko, to už musím nějako doťapkat, řekl jsem si a vyrazil směrem k Rychnovu. Cesta se strašně vlekla, alespoň podle mého pocitu, ale zatl jsem zuby a směle pokračoval dál a dál, když jsem se dostal z hlavní na silnici ke koupališti, připadal jsem si jak na kolotoči, trochu se mi motala hlava, musel jsem přejít do chůze a počkat co bude. Po chvíli se mi zdálo, že jsem lepší a cílový hrbol proťal v čase 3:40:43, celkově na pátém místě, v kategorii druhý, nic moc, řekl bych, ale co dělat, hlavní je, že to mám za sebou.
Následovalo občerstvení, ledová sprcha, převlečení se, pokec s partou běžeckých nadšenců a vyhlášení výsledků. RCM je závod, který mám opravdu rád a vždy je na co se těšit. Překvapila mě i sůl, která dříve chyběla, takže až na ty zavírací špendlíky bezva povedená akce, těším se zase za rok co nám bezvadný organizační tým a také hlavně počasí připraví.
Stránky, foto, výsledky:
http://3athlon.com/rychnov_classic_marathon/2015.htm